Domů
6.06.2011
díl_na 2008,09
..Off line
Nefunguje net ci word, tedy ani toho world
Motýl a pohorky
Křehká krása třepotavá,
nektar z kytek ocucává,
jak nálada přelétavá
(moje kolísavá)
I když ale zrovna
nechodím po špičkách v balerínkách,
bez ohledů na víly, motýly,
(prostě je nevnímám),
mihotají stále kolem,
jak jdu, krokem krtky budím,
chichotání
mají ze mě,
strach že bych je zašlápla,
ne
(´Bez výkladu´)
Otisk razítka
se propil na další stranu,
S růžovým jezevčíkem obejdu horu,
co najdu vzadu,
…..mango
ve spodkách
krájí,
(krajinu si
hájí)
– -bez názvu -
amča okusuje granátové jablko:
„Co to je?“
Létající balónek mě táhne,
mám vůli kam,
ale neovládám jej
…..doma:
Voní uzené kosti versus smažené rybí prsty.
Náš pejsek spí
stočený v truhlíku tvrdě ,
že jej ani ty vůně
nevzbudí
-bez názvu-
Podle toho, jak ji nenávidí,
miluje jej bezhlavě
„Alpinistka“
Místo, aby objala
bernardýna kolem krku,
běžela další závod s lavinou
Tohoto ostrovního podzimu
Svíčky,
barevná skla
směsi bylin k pálení,
Chybí černá,
nechybí,
tento podzim
zalízavá zima
Jsem hračka
golfského proudu,
tunel mlhavého šera
jakoby chtěl ustrnout na věky
Skoky do skal
i sychravo pookřeje
v dobrých rukou
boha
- – -
Vegetarián?
- Když se užírám – ?
* * *
Připozdívá……………..- z kopce
Temně oranžová
scvrklých šípků
zaniká k potoku
černavém
bílou tváří zimy
šlépěje
unavených
sáňkařů
Dopolední vločka papučová
Slunko rozsvěcí zmrzlé kapičky,
sousedovic Ajka
hraje na
skleničky,
k topení tisknu
holeně, kolena,
dlaně přimklé
k hrnku s čajem,
jó, zima je studená….
Vráno, hukrá,
vidíš ji v letu,
stromečky pařátků
křižují
po parapetu
Malé pyžamové pozastavení sněhovážné
Tomík stoupá k oknu na špičky,
v bačkorách krčí prstíky,
……jak je teď dobře doma,
zatímco houstne tmavomodrá,
perníček ze stromečku
potajmu mlaská:
dobře doma, dobře doma……
……ale to teprv venku zítra……!
…až zamrazí…
elegance
čistota
kresby jako ryté
do skla
venku bosa
krása jež
nikdy neuvadá
………….pomíjivostí vznešená
Zaváté
V protínání kružnic
na drahách rozených pravd
blíží se
schránky
jiné, tak stejně červené,
Vv dopisy věříme,
házíme
proti větru,
(doletí někam
za hlavu)
´marně´
Volám z hrudi
na Amora
Tu jsem, čekám,
……vidíš mě?
Ach má lásko,
mířím dobře,
srdce máš
však děravé
:)
velikost minus x
Krásné oči,
velké
ještě větší
s každým nedotčeným obědem
o řasu tenčím tělem,
zahaleným
třemi články z
Časopizdu,
blednou
s každým vyzvraceným jídlem
- – -
Hele,
- srnka !
Kde ? ,
vykřikla
Mandalování
Skládáme k sobě kousíčky,
co vyplavilo moře,
hledáme, než jsou za chvíli
rozházeny vlnami
nemilenka
Namísto rjozkošného negližé,
ze zvyku, že nepřichází,
- železná košile
Hro(u)cení
Chyba jako z tekutého krystalu,
do sebe,
na dlažbu,
pod jehlový podpatek dámy,
bodec paraplete ...
vdechnuto odkašláno prachem
diverzní chaos,
vlastnosti železa…
v co zatím počkalo na lavičce u vodotrysku
Hop hop
Klokánek ztratil
hop
hop
kuličku
hop
hop
skákací
hop
Kde se mu asi poděla z kapsy,
smutní klokánek
po kuličce
hop hop
skákací
hop hop hop hop hop
Krmení koní(ka)
Upíná čokoládové oči
přítomně,
na mě a jinde
tropí své pro sebe okolo
Odvětím listy pampelišky,
sebere je , když zavětří,
sametově,
pak dávám pozor
na zuby,
prudké pohyby,
očkem kradmo
vzpíná se ,
………… tak někdy zase pro pamlsek ..
Dví hlubin
Brána,
bouře vod temnotami příznačných
chvíle nepočítala,
když víčka klopila,
hlubina kýženě,
tmavé oko,
vlna
bílého kladivouna..
stojí jako písmenko
Hádanka
Nohy k sobě
v sloupek svedlé,
ruce vzhůru rozpažené,
oblíbenou kratochvílí,
že si z něho
kde kdo střílí
Raz dva
Nechceš-li se utrápit,
měla by ses pochlapit
Zídka
Oprýskává časem,
údery míče
v hrách
na jeden dotek
Někdo ji pokreslí,
někdo možná přetře
U ťukání pat
při volném místě,
lidé se tu budou čekat,
budou se tu scházet ještě
za spoustu let
- – -
Lokty mají indigovou
a karmínovou barvu,
jak se po podlaze rozlívají
semínka bolestínků
Těžko_lehce
V samotě
která není prázdná,
čase, jenž není ztracený,
vplývá ticho
lehkostí náznaku,
usedavě
Z popela
Chladný vzduch rána od kopců,
mlhami prostupuje vláha,
u kraje lesa pasáček spí,
při něm pes
zrovna zvedá hlavu
ze svého klubka,
má se k pozoru,
v dálce tmavá postava
ohýbající se k trávě,
víla to kdysi bývala,
dneska stará bylinářka,
pomalu ztrácí se z obzoru.
Zakráká vrána,
pískne káně,
mezi nebem a zemí
zvuk se rozlehne,
v chlapci ještě tříská skála,
ze suti snu vyhlédne:
rozespalé stádo
probudí v něm úsměv,
trochu jej chladem otřepe,
do píšťaly foukne
jen tak, pro zahřátí,
...."ještě by tu mohla zbýt....,"
rozhrábne ohniště vychladlé
ZA HŘIŠTĚM
Propásla,
jsouc na stráni,
další smírčí utkání
(ne)souhvězdí
Vedle v pokoji,
vzdálený
krájené vesmíry.
Světlem kde stín,
mě odemyká
přes půl planety.
“ vánoční přípravy”
na podlaze
daly by se už hrát kuličky
v důlcích od mých kostí,
no tak když vzdálím se
v běžnodennosti,
(se stálou poptávkou po tvé esenci,)
že už to peču ...
SLovní kuličky
Pár slov jeho pozornosti,
byla jako na jehlách nalezených
a spolu s klidem, blížícím se
dolehnout s počátkem noci
-podávala si
dál a dál, cvrnkala
celé dny
Během připozdívání
přimkla se
a nezáblo,
ráno
tichými pěšinami,
místy provázena doléhajícími větami,
vedoucími
k sedmým nebím…
O ztraceném pírku
Přistálo jí onehdy do talíře otevřenými dveřmi do zahrady.
“Pfůůj,“ zašklebila se,
„ale co, to je úžasná náhoda,“ rozesmála se po chvíli,
“takhle se strefit.“ Bylo malé, šedavé a nadýchané.
Nechala si jej na stolku spolu s kamínky, kde taky pálí vonné tyčinky a svíčky. Čas od času se po něm a kolem něj rozsypou zbytky z popela, a tak, když luxuje, snaží se je vysát, opatrně, aby nenabrala drobné předměty kolem.
Tak tomu bylo i tentokrát, jenomže pírko, tomu stačilo o tah proudu z vysavače jen zavadit.
„Sakra,“zaklela,
“no nic, škoda,“ pokračovala ve vysávání, ale po chvíli, musela na to pírko myslet. Rozhodla se tedy probrat útrobami vysavače…
Tak alespoň knoflík, zmírnil trochu její zklamání z bezúspěšného prohrabování se prachovými smotky,….“pro štěstí“.
Za čas,
když se procházela lužními háji, někde mezi městem a venkovem starého světa, došla k Bobřím kempu Mladých svišťů, při vchodu do tábora byl stolek, kde mezi modelářskými potřebami uviděla
- “ pírko!, je to ono,“ poznala ztracenou vzpomínku, pečlivě vystřihla, bylo už vybarvené,…..ale jak,…s nádechy růžové a oranžové po stranách a posypané zlatavým třpytivým prachem,
“ne, to není ono,“ vzala jej a položila Mladým svišťům zpátky na stolek. Dál pokračovala v chůzi směrem k řece, konečně s pocitem smíření, že se za ztraceným pírkem už nemá cenu honit.
Tou rybou ve vaně
Koukala jsem udiveně proti světlu do mikroténového sáčku,
bylo tam totiž několik malých rybek, nabraných při šnorchlování.
Začala jsem prozkoumávat vodu kolem sebe, hemžila se rybkami, byly tam i otravné ´ďobavky´, co rády okusují škrábance, vylezla jsem.
Voda byla kalná, začala jsem tedy z kohoutku dopouštět čerstvou.
………Až když ryby začaly jedna po druhé lekat,
došlo mi: „ale byla mořská, …tahle sladká, chlorovaná, studená,
……brrr, otřepalo mě, ve vodě nebyla žádná voda.
Název je delší, než samotné dílo
Osamělý
Domek
Z karet
Možná
Odpověď
´Pozitivní stárnutí´
..když už tím hlavním, co se mi na životě nelíbí
začíná být,
že tak rychle utíká
“na”psáno vločkami
dutina řeky,
protilehle
na sebe
krčí*
rameny
863.
…mohl bys potkat
po poli kdykoli,
či v lese
a nebo i industriální zóně,
kolem laviček a stánků na náměstí…
… taky třeba během veslování,
odpočívání, zabírání,
stejně jako v horách,
vrávorání, nalézání cestiček,
pomoci větviček…
... někdy potom ve slunečních,
lučních končinách, hodinách
na později,
…a tak dál,
popisuji další papír, abych
napsala tři slova…
….pojď, napíšu
ti na záda prstem
tři písmena,
jestli poznáš…
Po pěšině a ticho
..když nemám pocit, že bych
na tebe měla ještě něco volat
a telepatická spojení podléhají rušení,
musíme si opravdicky šeptat..
Holeně vřesem ošlehané,
Prozradím ti,
toužím po
červeném klidu
a zelené niti – jít,
Do dálky mrkat,
to jen tak, jít jen tak, jen tak si jít…
třeba po pobřeží,
unesena mořem...
a po čem netoužím,
zase tam, jako pomníčky,
zanechám
Břečťan a slunce
Kdyby chtěl břečťan šplhat až ke slunci
a omotat jej,
- i kdyby mu včas nedošla opora,
stejně by nakonec pohořel,
(ale ptáci by snad měli být
před takto dravou rostlinou opatrní)
nebe je..
Nebe je ptáků a slunce a soumraku…
poztrácených myšlenek,
pocitů nestísněných..
některé se vrátí zpátky
…a duší, spasených?
kdo ví..
Nebe je ptáků a slunce a soumraku
…..a když se nám, zemitým,
balónky z dětství, draci ztrácí,
třeba je někdo přifoukne,
(třeba ten, kdo umí létat na koni..)
Na volném moři
(měla jsem takový ekologický sen)
Kosatka byla důvěřivá,
to už se kolem ní začal stavět hotel
Když tudy
Mrazivé jiskry mi vleptávají obrazce
jako tetování
s přesností odporu mé kůže
...dokud nepovolím,
abych vykrvácela květiny
řezané každý den znovu
z křehkého očekávání
Krocení kotěte
Někdy si jen tak hraju
a ty hned všechno bereš vážně
nepozoruj vše tak bedlivě a přísně,
záděr na zácloně, no bóže,
najdi mi blešku v kožíšku,
najdi druhý konec klubka,
nehledej kde je hrubka
a pojď se mnou na procházku
V průběhu
v jaké souhře
čtyřhra rukou,
jako
při hrnčířském kruhu,
otevřeně, trpělivě,
hotové nádobě podobně
@
chtěla bych ti napsat,
právě teď moc, ale nejde mi to,
skulím se do klubka,
v teple je v něm zamotána
moje chvilka s tebou
3 jarněnky
klíček
Jaro vzalo za kliku,
kousek vedle šnytlíku,
poslouchejte, co se stalo,
semínko se probudilo
pár dní dříme,
…..když tu:
klíček!
zívá, ještě, překvapený,
nechce se mu ze slupiček
kolem země, těžká, studí,
odkudsi však:
„klíčku, tudy!“
Napne stonek,
útlý krček a už
rovnou, bez kliček,
prorazí si cestičku
kam děti?
no k sluníčku !
rosovaná
perlička rosy
v lístku kontryhele,
propadne, když
drncnu do ní,
po tykadle
při odrazu
vyzvedne ji
luční koník…
v teplých krajích
lehnu si na trávník
mezi sedmikrásky
poslouchat brouky,
zzzzzzzz, bzzzzzzz, humbzzz….
ptáky,
čirityjó, fuíííís……
….mysl ať sveze se
v tom jarnímu proudění,
koráby teplem, vůněmi,
přiberou snění
denní,
noční,
…. (pohýčkat
vyprávění v mimosloví) ….
?
Někdy jsem ryba
a ty pták,
někdy je to naopak
a s máchnutím jednoho rozpětí,
každý z nás trochu jinam zaletí
kdybychom naráz obrátili zrak,
létající ryba,
potápějící se pták
a nebo jinam,
kde kdo bude stát?
– - bez názvu-
1
Po jednom tónu
xylofonu
další,
než první odezní,
co není jen jak se zdá,
přitakává tomu,
(… a nebo se vymlouvá?)
2
Odevzdanost
v dlaních
košík se švestkami
mezi tratěmi
odpískaná zpoždění
rostou fialky
3.
Vyhýbavé bublinky
popukané s přilnavostí
k bodlinkám zvědavosti
4. Balón
Letím nízko
a chci výš,
- vyhazuji závaží,
…až je balón lehký příliš,
příliš lehký
vyskočím..
Zapsal: lenig12
6.06.2011, 21:20:00
Komentáře
Přidání komentáře...