Domů
9.06.2011
Vzdáleným na blízku - Z knihy T. Halíka
...Nejsem vyznavačem žádného konkrétního náboženství, víra je přesto pro mě přítomným aspektem života, i když dost neuchopitelného obsahu, neustále se proměňující, při tom si zachovává svou´nesdělitelnou´ podstatu, prostupuje snad všechny oblasti života…
U této knihy je mi blízký ten –stále hledající- přístup, pro nějž je určitě předpoklad otevřenost k jiným směrům a oborům, než “ na kterých jsem vyrostl“..
..Tak taky v tom, – jak jsem tu (doufám bez způsobení této knize újmu zkreslením nepochopením, vytržením z širšího kontextu atd.) vypsala některé z pojmů a myšlenek, -jsou znát ´zdánlivé protichůdnosti´.
T.H: Je třeba zůstat hledajícími, jako je třeba mít ducha chudoby ..
I když by jistě rád oslovil ke křesťanské víře, není pro něj důležitý ´počet oveček´ , ale vzájemný respekt, dialog…
Sám (nicméně) dospěl k poznání:
Křesťanská víra – na rozdíl od „přirozené náboženskosti“ a laciné věřivosti – je vzkříšená víra, víra, která musí umřít na kříži, být pohřbena a znovu vstát – a to v nové podobě. Tato víra je proces – a člověk se může ocitnout v různých okamžicích svého života v různé fázi tohoto procesu.
( z kapitoly : Daleko od všech sluncí)
„Teologie osvobození“ by měla být teologií vnitřního osvobození, osvobození od „jistot“ v náboženské oblasti – ať už jsou to jistoty ateismu, který neproblematizuje sám sebe, či jistoty náboženskosti, která podobným způsobem ustrnula na povrchu.
Motto z knihy:
Trpělivost s druhými je láska,
Trpělivost se sebou samým je naděje,
Trpělivost s Bohem je víra. Adel Bestavros
Jedna z nejvzácnějších radostí pozemské lásky,
sloužit milovanému, aniž by o tom věděl,
je v případě Boží lásky možná jen skrze ateismus.
Simon Weil
………Dovolím si tady připojit krátkou větou z textu:…….nad polem všech našich her……
Ateismus a náboženský fundamentalismus a entusiasmus příliš lehké víry se sobě vzájemně nápadně podobají tím, jak rychle dokážou být hotovi s tajemstvím, kterému říkáme Bůh, –
Prožitek: ´ Bůh: „je-není“´ je v knize dále vyjádřen v příměru:
…řečeno slovy Shakespearova Mackbetha – „život je jen bezesmyslné koktání blbce“ a chaos a absurdita v něm mají první a poslední slovo.
„oproti tomu“
Prožitek Božího mlčení, Boží skrytosti v tomto světě je východiskem a jednou ze základních zkušeností víry.
Ježíš odsouvá mnohé, co druzí běžně chápali jako nepohnutelný střed, úplně stranou – je to zvláště patrné v jeho vztahu k rituálním předpisům Zákona. A do centra staví jedinou hodnotu, kterou nikdy nerelativizuje, jedinou, kterou chápe jako absolutní,-lásku.
„Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce, „říká Ježíš (Lk 12,34).
Hans Urs von Balthasar líčí řeholnici Terezii : bojovala proti „lidské vůli k moci prostřednictvím náboženství, vůli k vlastní dokonalosti namísto jediné velikosti Boží,…. Proti každé asketické snaze, která má za cíl nikoliv Boha, nýbrž vlastní ´dokonalost´..
Pavel nám představil křesťanství jako nový způsob komunikace mezi lidmi a společenstvími. (vyjití z hranic Izraele a vykročení k „národům“)
Joseph Moignt následuje
Bůh neexistuje pro nás, v naší řeči, v našem světě nijak jinak než tím, že ho necháváme existovat jako „našeho“ Boha. Avšak on existuje pro sebe sama – a my máme k němu, k tomu, jak on je sám v sobě, přístup jen v té míře, v níž ho necháváme být „jiným“ a existovat pro jiné.
Spíše než naším „protějškem“ je naším základem, pramenem nejen naší existence, nýbrž i toho, čím se tato existence uskutečňuje. Je přítomen i v našem hledání samém – a je ve světě přítomen také skrze naše hledání.
Tzv. anonymní křesťanství:…K výrazu české zbožnosti: …střízlivější, ba plachý,..možná má skeptika i hluboko v sobě, možná ho ten skeptik „uvnitř“ vzdaluje od mnoha projevů církevní náboženskosti. Ale vzdaluje ho tím nutně i od Boha?
´Na druhou stranu´ pokládá „uzemňující“ funki církve:
Donald Rolheiser: víra odtržená od života konkrétní historické církevní komunity může rychle sklouznout do říše osobních fantazií a projekcí našich přání. Církve jsou kompromisnické, špinavé a hříšné, ale- stejně jako naše pokrevní rodiny – jsou skutečné. ……V přítomnosti lidí, kteří s námi pravidelně sdílejí život, nemůžeme lhát, hlavně sobě samým, a utíkat před sebou k vznešeným idejím.
… přitom však církev vidí jako otevřené zřízení- (např.):
Jeden z podstatných rozdílů mezi církví a sektou je v tom, že sekta – a nikoliv církev – se omezuje na „tvrdé jádro“ naprosto identifikovaných členů, případně vidí v tomto typu členů ideál.
Další témata a možná východiska k otázkám, jimiž se autor v knize zabývá:
- Doplňování náboženství na místo vzájemného vyhraňování
- Mechanismu projekce, jako vzniku patologických obrazů nepřítele. (Jung)
- ´Postkomunistická doba´:
…pokračující potřeba – do prázdného místa (po skončení vlády komunismu) – si dosazovat nepřítele (např. křesťané etiketou „západní liberalismus“ označovali vyznavače sekulárního humanismu..)
…Nepochybně je dobře, že se neprobudil duch pomsty, ….ale..Nenastal druhý extrém- bagatelizace viny?..
- Upozorňuje na nutnost bdělosti vzhledem k médiím.., ale pozastavuje se i u pozitivních aspektů.
Pozastavení u této, pro mě velmi hodnotné knihy, zakončím další větou z textu:
Bůh je Tajemství – to by měla být první a poslední věta veškeré teologie.
Zapsal: lenig12
9.06.2011, 23:09:00
Komentáře
Přidání komentáře...